Tvář

Tvá tvář mě opouští,
pod sluncem roztéká.
Mé rty jsou pouští,
tvá řeka přes ně protéká.

Dlaň tvá se mě dotýká,
jako led se cítím.
Ztuhlá se s pouty potýkám,
snad se tě brzy chytím.

Proč hledíš do mých očí,
nač se díváš, co vidíš.
Další jiskra už nepřeskočí,
můj oheň jasně slyšíš.

Dokud mé srdce bude bít,
nesnížím se k citům.
Křídla tvá tak budu mít,
bez naděje a bez slibů.
Až hvězda tvá navždy zhasne,
až proud vody odteče.
Už mě neuvidíš.

Plameny v mé duši,
cesta do pekel.
Smutek, prý mi sluší,
až na kraji světel.

Zkouším se probudit,
ať skončí ten sen.
Zkouším se osvobodit,
ale nedostanu se ven.

Autor: Mishell Schrei