Cesta uhelných vagónu

Anotace: báseň o cestě uhlí až do domů

Sbírka: Matčiny oči

Hluboký vagón uhlí řidič odváží
ospalé slunce kouká na vysokou hlušinu
až dělníci špinaví vyloží to závaží
a cestou prošlapali místním lidem pěšinu
Ty haldy mizí zvolna za obzorem
tak jako svár s kladným názorem

Vlak jede po kolejích studených
veze uhlí a pár umouněných dělníků
slunce je pozoruje v mracích skleněných
jak souprava přepraví zdarma pár nádeníků
žádné počasí jim náladu nezkazí
ať slunko hřeje nebo visí mraky od sazí

Vagón zastavuje aby vypustil páru vzhůru
zahouká přístavu a blížící se nákladní lodi
jako na svůj nástroj pár trubadúrů
musí dělníci zajistit ať se vagón nalodí
náklad bude pokračovat ve své plavbě
a kdesi na severu vyhřívat obydlí v novostavbě

a sotva sníh obalil poslední větvičku
zima, jak průvod se k nám táhla
kus tmavého paliva už vyhřívá mou světničku
až teplota v místnosti normu přesáhla
cesta uhelných vagónů skončila u kamen
však s prvními paprsky utíkám ven