Vzpomínka jak tenká nitka
pobolívá na hrudi
pod sněhem uvadlá kytka
s jarem už se nevzbudí
Na jaře to bude rok
co jsi ztratil dech a krok...
Smutno je mi, bráško malý
u srdce to píchá
když jsme si jak děti hráli
vzpomínka má vzdychá
Později jsi nebyl smíšek
chlapec zadumaný
duše nebála se výšek
žádný řeči planý
Písně pokojem nám zněly
při sklence až do noci
pomalu se vytrácely
už nebylo pomoci
Do samoty dny jsi halil
radosti měls pomalé
smutno je mi, bráško v dáli
nahoře se potkáme... (?)
… drazí odchozí - zabolí, zabolí.
In memoriam
19.12.2018 14:54:37 | šerý
hluboký cit-něžně citlivě napsáno-je mi s Tebou smutno ST :-D*
19.12.2018 13:01:36 | Frr
Moc ti děkuji...
19.12.2018 13:27:12 | Kapka
no... ta bolest z toho teda kape, ale to jenom zvedá hodnotu a podařenost básně... krásně napsáno, díky ST
19.12.2018 10:27:14 | Adam Kory
Děkuji za soucítění.
19.12.2018 12:29:10 | Kapka