Tenká nitka

Vzpomínka jak tenká nitka
pobolívá na hrudi
pod sněhem uvadlá kytka
s jarem už se nevzbudí

Na jaře to bude rok
co jsi ztratil dech a krok...

Smutno je mi, bráško malý
u srdce to píchá
když jsme si jak děti hráli
vzpomínka má vzdychá

Později jsi nebyl smíšek
chlapec zadumaný
duše nebála se výšek
žádný řeči planý

Písně pokojem nám zněly
při sklence až do noci
pomalu se vytrácely
už nebylo pomoci

Do samoty dny jsi halil
radosti měls pomalé
smutno je mi, bráško v dáli
nahoře se potkáme... (?)