s prvním paprskem ranního slunce
popraskané rty skryju rtěnkou
snažím se definovat svůj pocit
ale není jen jeden, je jich víc
a všechny jsou špatné, tak špatné
ale je ráno, to přece přejde
po cestě mě kvůli nepozornosti
málem srazí auto
ale je ráno, je mi to jedno
a navíc pondělí
to se nepočítá
nejlepší přítel na poslední chvíli zruší schůzku
má toho asi hodně, pomyslím si
a navíc je to jedno
sejdeme se jindy
připálím večeři
a k večeru sedím u záchodové mísy a zvracím
je to jedno?
už nevím
v noci mi obličej ozařuje modrá zář
a já vím, že je to špatně
mám chodit dřív spát
ale i to,
i to mi je jedno
až o pár dní později
mě bolí břicho ze stresu a smutku
a není mi to ani trochu jedno
protože tohle je můj život
a bolest se musí prožívat.
To je pěkný! Ale očekával jsem ráznější konec... a ono smíření se. Už jsem někde napsal. Jsou lidé, kteří chtějí v životě jen bezmezně trpět a bezmezně si užívat. Kompromis s každého ubírá. Tak si vyber. Buď intenzitu života, nebo klidná cesta ke krematoriu. Italové a Španělé to mají vyřešené. Rád jsem k Tobě nakoukl.
03.01.2019 01:47:43 | šerý