Já krásná byla,
když třpyt zdobil mé mládí.
O radosti snila,
co dám tomu, kdo mě hladí.
Život můj však jiný byl.
Každý mne jen osahal,
rychle využil a opustil…
či ve špíně schovával.
Čas zakalil mladistvý lesk,
v rez změnily se sny dávné.
Obě strany pohltil stesk,
ať padne, co padne.
Život můj však konce nemá,
pokud nenastane měna
16.01.2019 14:40:38 Rebejah
Pěkné, myslím, že by se dal lépe hlídat rytmus, ovšem báseň (u mmne) vyvolává na tváři úsměv spokojeného čtenáře, současně vyzývá k zamyšlení, jak se vlastně k těm svým mi čím chováme a zda je to tak dobře. Líbí se mi jakási neobvyklost tématu i odvaha a obratnost, s níž jste se jej zhostil/a.