Křik z nočního stolku
 mě do reality vrací,
 ztrácím snovou holku,
 srdce mi burácí.
 Z teplého lůna peřin,
 šátrám po lampičce,
 a jen sleduji pád jiřin,
 co stály ve vázičce.
 Třpyt skla jak ranní rosy
 na podlaze rozlévá se,
 já našlapuji bosý,
 mám kalné ráno, zase.
 Plamen hladově konvici olizuje,
 do hrnku sype se mé probuzení.
 Jak mlha z blat kolem se potuluje
 dnes první … nikotinu potěšení.
 Však z dálky mě tramvaj signál dává,
 a na stole zůstává nedopitá káva.