noc dosnívá
svou hřivnu spánku
lampa se dosud komíhá
v prolukách zdí
je ještě brzo
do zítřka
než bolest zubu času
se jako pominutá
vrhne do závějí
v ranním šeru
hledat
vypadlou plombu
ztracených let...
na stole smrdí
stojatá voda
v prázdné váze ...
...za humny obzorů
dálek
kdesi na konci
zahrady
světa světů
zamilovaně
voní ke květům
tvá milá z příštích
životů...
:-) pěkná doušička s všudypřítomnou nadějí :-)! ST
A že tch plomb každý máme!
Civilní verše všedního dne, Tvým nevšedním pohledu. Ten zub v podobenství je dobrý. Tak s potěšením, Frr.
ach, moc pěkné... líbí se mi tvá poetika...
Krásně řečeno... ST
O stále živé naději... krásné, líbí se mi, a moc :-))
09.02.2019 13:54:00 | Helen Zaurakreagovat