Úmrtí jednoho přátelství

S rýmem si nelámu hlavu,
tak jako ty s tím,
že chci aby ses omluvila.

Verš je tudíž volný
jak volné jsou ti mé city.
Snažím se tak málo,
jak ty se snažíš o usmíření.

Dlužíš mi omluvu,
které už dávno vypršela splatnost.
Na upomínky odpovídáš:
"Všechno chce čas."

Jenže s časem se to nevyřeší,
jenom nárůstají úroky.
Už teď nejsi schopná splácet
a nevěřím, že potom budeš chtít.

Já řekl jasně, čím mě zraňuješ,
že nad tím nemávnu rukou.
Ty jsi mávla za mě
a naše přátelství to zabilo.

V tu chvíli mezi námi nastalo ticho.
Nebyla žádná slova na rozloučenou.
Přátelství bylo v tichosti zpopelněno.

Brát to jako vraždu by bylo přehnané.
Nebyl v tom úmysl,
ale nevinně v tom nejsi.

Konečný verdikt tedy zní: Zabití z nedbalosti