Já prostě nemám ráda
Srdíčka ..
Šatičky ,jak princezna...
Růžové mašličky ..
Jak krásná a jak líbezná...
Být sladěná..
Tašku ,nehty...sukni...
Celá nádherná...
"Nechováš se jako děvče" !
Od mala mi říkali...
Běháš po lesích,
lezeš na skály ...
V kapsách , mech a a kamení..
"Holka s tebou je jen trápení"
Já prostě nechci
šatičky ...
Mašličky a tkaničky ...
Chci
svá být bez sukní..
Bez svázanosti všedních dní..
Chci běhat s vlky každý den...
Být volná
Celým životem...
Líbí se mi, mám to podobně... :-) nechte nám prosím naši přirozenost..
09.05.2019 14:16:02 | Mt. Blanc
já prostě nemám ráda, já prostě nechci - to jsou famózní řádky, že by člověk rozparáděnou hrdinku (opatrně) pohladil. Ale co potom když "holka z lesa" sama najednou říká "bez svázanosti všedních dní" - to je už pomalu právě princezna.
Chápeš co chci říct: že ta myšlenka a emoce když je vyjádřená slovy přiměřenými té emoci, tak to nemá chybu. Sebevyjadřující básnička je opět výborně nazvaná a blízko terče, avšak s chybkami a rozpaky, které "holka z lesa" nutně udělá, když se pokouší básnit.
09.05.2019 12:23:20 | Karel Koryntka