zeje ve mne hluboká propast
a nad ní něčí něžné ruce
které mi nedovolí pohnout se
vpřed ani vzad
čas určen pro nadechnutí
abych se jako balónek
mohla vznést
povznést nad lesem
kousek rodné hlíny
ponesu si kdesi
pod srdcem
otisky dlaní
teplo náruče
úsměv očí
barvu ořechů
jejich čpavou vůni
pro procitnutí
jednou vše zanechám za sebou
jako sen
jednou se zacelí
ona rána která mi brání
před opětovným splynutím
se sluncem
Autorko Zdeničko tak jemná...To je líbezné :-) Jsi úžasná...MámTě moc ráda.
07.06.2019 22:30:30 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
moc děkuji za nakouknutí ... z.
07.06.2019 22:26:15 | zdenka
jeežiš to je krásný :-))
07.06.2019 05:49:25 | Iva Husárková
"otisky dlaní" této básně si uložím..děkuju TI Zdeničko ST* :-D*
07.06.2019 00:28:18 | Frr
Jací jsme v očích přírody ?
Ta úplná tma je potřebná
Naděje se tu rodí..
06.06.2019 21:48:31 | Now
Je těžké napsat komentář. Naskočil mi lom. Pěšina sotva pro jednoho. Myslím si, že rozumím.
06.06.2019 21:40:01 | Philogyny
pěšina ... mechová pěšina ... děkuji.z
06.06.2019 21:43:09 | zdenka
děkuji, Jituško ... z.
06.06.2019 21:39:37 | zdenka
...rozumím Ti.....Ji.
06.06.2019 21:41:16 | jitoush
...krásné Zdeni,jen jsem si povzdechla a ani nedýchám.....Ji./úsměv/
06.06.2019 21:38:22 | jitoush