Tečka.

.
My zajatci
skelné doby
kdy se nepotkáme
a přesto se míjíme
ve slovech a verších
Lehce načrtneme obrys
všech knih
Víme že
obraz hudba a slovo
jedno jsou
a na co čekáme
už v čekání je chyba
Lidé nenesou
smích
na horu Patos
Smrdí a už se smráká..
V podhůří narazíme na tuláka
který se jakživ neusmíval
Nabídne chléb a vůni větru
Čekám tě v temnotě
poví s děravou tváří
bez zubů
Na nos skane slza
příliš tvá
To by si nepřiznal ani větší bůh
než je člověk
Naděje nemrtvá
Radost neživá
Povídej to po Moudrosti vdově
..
a vnímej radost
.
.
až tu nebudu.