Svědomí

Citíš, že to přichází,
takovou dobu na to čekáš.
Ten okamžik nelze minout.
Rovnice, která vychází,
když na chladnou zem si leháš,
takový je život.

Do hlubin se potápíš,
přesto ti ruku nepodám,
místo toho sepisuji obžalobu.
Nevím, zda tušíš, kdo jsem,
přesto já tvou tvář dobře znám
a sleduji tě celou dobu.

Můžeš odhodit masku,
přiznat, co tě souží,
byl jsem u všeho.
Přiznej si pro lásku
i tu Boží,
že je hotovo.

Pamatuji si všechno,
nejde zapomenout
to první setkání.
Teď už je to jedno
a nejde s tím hnout,
přišel čas pokání.

Zkoušíš mě umlčet,
jenže mě neoklameš,
když tvrdíš, že to nebolí.
Těch lží bylo bezpočet
a teď před posledním soudem staneš,
protože já jsem tvé svědomí.