Polibek

Slova vyřčena byla,

nesla se ozvěnou.

Jen bolest ti zbyla

s hrdostí vznešenou.

Slova pronesená

zabodla se do srdcí.

Rána zanesená,

žal a příkoří.

Tvůj hněv pořád hučí ti v uších,

pálí jak roztavený kov.

Vyřčená slova budí tě ze snění,

svědomí prosí tě o milost.

Sladká nevědomost,

chybí tvojí duši.

Smutná budoucnost,

stále tě mučí.

Láska však stále leží v tvých dlaních,

v bezesných nocích bere ti dech.

Srdce tvé v nekonečných přáních,

prosí jen o polibek...