stále mezi námi bylo to cinkavé napětí
dopadalo na rozehřáté oblázky
a rozpouštělo se jako med v horké vodě
vyprávěl jsem ti o posvátné krajině
našeho srdce, o utopii...
byl to nádherný sen vprostřed léta
bál jsem se otevřít oči
abych ho nevyplašil
už jsem zapomněl jak chutná sounáležitost,
nebo jak šumí moře
šli jsme, a já pořád slyšel to cinkání
nezbytné sílící dozvuky našeho setkání
zavěšené do vakuových trubiček
na místě, kde je vše možné
Příjemné je toto setkání, z básně vnímám vnitřní klid a to není málo.
18.02.2021 23:43:41 | Vivien
Atmosférické.
02.09.2020 06:48:07 | Now
To už mužu napsat co chci. Míáú. A.
26.12.2019 03:50:47 | milík
..hezky to "cinklo"....líbí.....Ji.
18.09.2019 22:26:29 | jitoush
Krásná...
17.09.2019 14:00:15 | Milena
Pěkně znělá poezie. Líbí se mi.
16.09.2019 12:46:18 | šerý