setkání

stále mezi námi bylo to cinkavé napětí

dopadalo na rozehřáté oblázky
a rozpouštělo se jako med v horké vodě

vyprávěl jsem ti o posvátné krajině
našeho srdce, o utopii...

byl to nádherný sen vprostřed léta
bál jsem se otevřít oči
abych ho nevyplašil

už jsem zapomněl jak chutná sounáležitost,
nebo jak šumí moře
šli jsme, a já pořád slyšel to cinkání
nezbytné sílící dozvuky našeho setkání
zavěšené do vakuových trubiček

na místě, kde je vše možné