Anotace: Deprese mě provází celý život. Bohužel? Nelituju.
Pokřivený svět
Křivá je víra
Stůj trochu rovně
Modrá je černá
Neboj se ohnĕ
Chtěl bys něco jim říct
Musíš však mlčet
Je jich na tebe víc
Máš chuť z davu trčet
Poprvé budeš teď krást
Snad nechytí tě
Ta lež je v každém z nás
Ty však jsi ještě dítě
Co je to za sílu
Co nutí tě na mostě stát
Překonat tu svou víru
Na život z vysoka srát
Všechno nějak začíná
Tvá máma a dětsví bez citu
Bežíš sám v batohu svačina
Večer neujdeš trestu
Máš strach z návratu domů
Co tě tam čeká
Chceš svěřit se není však komu
Každý tvého pohledu se leká
Je to už dávno ,klus změnil se v cval
A všichni ti démoni co dřív ses jich bál
Je to smrt , které život bys dal
Ano ta smrt, kterou sám jsi se stal
mám dojem že na rozhranní 2. a 3. sloky je náznak děje a zajímavějšího obsahu, který ale vypravěč dále nerozvinul a jako kdyby to sám cítil, říká následně poraženě "na všecko zvysoka srát"
Takové jsou skutečně životní okolnosti, složité ale pokud je nerozplétáme, už nás vlečou. Totéž platí pro básníka a jeho slova.
10.10.2019 12:58:39 | uživatel smazán