Němá
Němá
.
Kolik prostředí ještě poznám
a kolikrát se podivím
Jako stromy měním podobu
Dým z ohňů podzimní
nocí lesem pro vodu
až půjdu
Až
To netrpělivé Až
jde přede mnou
a žene mě před sebou
Soudní dvůr a z odsouzence
předsedou a z předsedy
odsouzencem
v té jedné chvilce
kdy doznívá léto bez objetí
a blíží se srdce zim.
.
.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Možná všichni před sebou tlačíme (nebo táhneme za sebou?) nějaké to slovo. Někdo Až, někdo Ještě nebo Už, možná nás ta slova obíhají na neviditelných orbitalech našich skutečností, pořád tu budou, někdy jsou blíž a někdy dál..
Ráda čtu Tvé básně. Líbí se mi náhled do Tvého vnitřního vesmíru.
23.10.2019 16:41:11 | Mooika
Tvá N ě m á báseň promlouvá, jak kráčí mlhou mezi tušenými stromy napřahujícími větve k blížícím se zimním lesům..:-D* ST*
23.10.2019 14:57:06 | Frr
