Němá

Němá

.
Kolik prostředí ještě poznám
a kolikrát se podivím
Jako stromy měním podobu
Dým z ohňů podzimní
nocí lesem pro vodu
až půjdu

To netrpělivé Až
jde přede mnou
a žene mě před sebou
Soudní dvůr a z odsouzence
předsedou a z předsedy
odsouzencem
v té jedné chvilce
kdy doznívá léto bez objetí
a blíží se srdce zim.
.
.
Autor Now, 23.10.2019
Přečteno 246x
Tipy 13
Poslední tipující: jenommarie, Krahujec, zdenka, šerý, Marten, Isla, J.Karasová, Frr, Nata
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Děkuji za krásné komentáře.

24.10.2019 17:08:21 | Now

Možná všichni před sebou tlačíme (nebo táhneme za sebou?) nějaké to slovo. Někdo Až, někdo Ještě nebo Už, možná nás ta slova obíhají na neviditelných orbitalech našich skutečností, pořád tu budou, někdy jsou blíž a někdy dál..

Ráda čtu Tvé básně. Líbí se mi náhled do Tvého vnitřního vesmíru.

23.10.2019 16:41:11 | Mooika

Tvoříme si verzi universa či ono nás..:)

24.10.2019 17:07:55 | Now

Tvá N ě m á báseň promlouvá, jak kráčí mlhou mezi tušenými stromy napřahujícími větve k blížícím se zimním lesům..:-D* ST*

23.10.2019 14:57:06 | Frr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí