Brumovská samota

Brumovská samota

Světlo a smích,

tváře a oči v nich,

hlučné tiché spiklenectví.

 

Roztoužen hledím sklem

okna s ledovou lící,

tmou v zádech polapen,

sám venku, na ulici.

 

Snad kdybych - buchy klep -

a zved dlaň na pozdrav -

Ach blázne! Jen ztichly by

a k řeči vrátili se pak.

Autor Lescaut, 25.10.2019
Přečteno 72x
Tipy 5
Poslední tipující: Marten, šerý, Frr
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Po Tvé vydařené básni Dcera, je tato ještě lepší. Líbí se mi.

25.10.2019 12:47:14 | šerý

Děkuju, to mě těší :)

25.10.2019 14:27:18 | Lescaut

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter