Cvrnknutím o prsty
vypouštím holuba.
Nikdo mě neviděl.
Nikdo mě neudá.
Vyletěl slunci vstříc,
však dopad do prachu.
Balkon je dobrá skrýš.
Mlčky a bez strachu
vytáhnu druhého.
Je ještě tlustější.
Třese se na prstě.
Můj hlas ho konejší.
I jeho vzápětí
vypouštím do světa.
Ne, nebyl poštovní.
Je libo osvěta?
Už asi tušíte,
co jsem to vykydl.
Holub byl z rypáku.
Někde jsem nastydl.
:o))) No ty mi dáváš. Jéžiš...tyhle kravinky já miluju. Na nic si nehrajou a vyloudí nezadržitelný úsměv ba i smích. V jednoduchosti je síla, nás (s)proSTého lidu. Jen tak dál. Hned je člověku líp. :-)))
10.12.2019 13:19:58 | Koblížek
Nejlépe psát o holubech z nosu.
To už Karlovi konzumní nepřijde. No taky fuj...že :-D
Máš to vtipné a za mě bod :-D
Trochu se obávám dalšího tvého tématu.
15.11.2019 10:55:42 | jenommarie
Mam širokej záběr, co? Od romantiky, přes smích, smutek, strašidelno až po hnusotu :))))) Zejtra bude jeden vtip :)
15.11.2019 11:24:50 | praetorian
básník je člověk který objeví krásu v cvrnkáni holubů
a pak když se tím umí pochlubit, je zaslouženě slavný
15.11.2019 09:52:39 | Karel Koryntka
To je snad pochvala? Tak to čučim, děkuju...
15.11.2019 10:18:02 | praetorian
když chválím tak mluvím déle
15.11.2019 11:56:36 | Karel Koryntka