.
Milý,
Ať se děje cokoli
slyšíš klavír
když táhneš smyčcem
a ohlásíš si mat
Jsem s tebou - tys mi dovolil
na bílý papír
vyřazeným štětcem
tehdy psát
A měli jsme publikum
tleskalo v uličce mezi stoly
stoupla nám sláva do hlavy
bolelo to trochu měkce
nedovolilo usínat
Bez snů se spolu trápíme
jako květin stvoly
utržené pro mír
tři oříšky pro vědce
mít kočár prince
a žádné šaty
učils mě nevyhrát
Nyní cesta cos solil
plná je střevíčků
zástup žen již se staví
ve tmě při svíčce
jsem na konci fronty
a jdu vzad
.
.
Předčítám a opět se mi dostavil dobrý pocit. Jo, Tvé menu z placatého stolu s modrým ubrusem? Výtečné, Nowe*
30.12.2019 19:49:30 | šerý
Dobře, tak zase budu ten špatnej. Nechápu, když máš tak hezkej začátek, co má nějakou formu, proč od ní pak utečeš. Já vím, volné verše, pro někoho ... spíš berlička než cíl, pro mě hezká proza uskákaná o řádek. Strašně mě mrzí, že si nedáš tu práci a nedokončíš to, tak jak začneš. Ano, je to těžký, ale hezký, podle mě. Dám ti tip za ten začátek a jako podporu do budoucna ... ale, kurňa ... :)))
30.12.2019 19:30:32 | praetorian