NIC

NIC

Hledíš do tváře,
přesto je němá…
I když by nemusela.
Chceš vědět víc,
již nedovíš se NIC!
Ty však nevěříš si víc,
hledáš daleko i blízko.
A je Ti ouzko…
Z toho, že NIC se neděje,
ztrácíš i poslední naděje.
Z NIC se stává víc!
Víc smutku, víc prázdna,
které se mění v nekonečno…
Nekonečné zbytečno,
které vesmír pohltí.
Zbyde jen prokletí.
Co na tom, že v tomhle století?
Každá tvář zmizí,
zbyde jen duše ryzí.
Dostane novou tvář,
do které se mohu podívat?
To si přát?
Jen zázrak zrození
promění NIC v novou naději!