Nemám sílu
vymetat harampádí
Zpod starých skříní
Dávno zaschlé slzy
z pavučin
Mumie bytostí kdysi tak dokonalých
V slunečním svitu
Zůstaň navždy ve své temnotě
Nechoď už do mých snů
pod záminkou šťastného rána
Já potřebuju po probuzení
dotek Slunce..
Nesnažíš se primitivně rýmovat, to je dobrá cesta. Tak jestli můžu poradit, zkus ještě psát civilnějc - vykašli se na snahu o hlubokou, dramatickou poezii psanou vznešeným jazykem, většinou to vede jenom ke kýči. :)
27.03.2020 20:49:37 | Nikotin
Jj, vím,jak to myslíš . Děkuju za pohled zvenčí. Víš,ty básně jsou vlastně všechny pro Georga- člověka, který takhle nejen psal,ale i mluvil a přemýšlel..I žil.. Například to s tou temnotou- jestli jsi myslel třeba tuhle část, tak to je víceméně doslovná jeho formulace.. Já se vlastně ani o žádnou poezii nesnázím, prostě občas že mně vypadne text během chvilky sám od sebe jako výsledek vzpomínek na něj.. A pak dlouhou dobu nic. Kdybych se cíleně snažila, nedokázala bych napsat nic. Nejsem básník, začala jsem psát až před rokem .
27.03.2020 21:57:40 | Dája K
Jasně, tak ber mou radu v potaz pro případ, že bys někdy v budoucnu něco cíleně (jako básník, chceš-li) napsat zkoušela. A málokterému básníkovi vypadne báseň během chvilky, jsou to mnohdy hodiny a dny práce - hledání, zkoušení, ... A to teprve poté, co člověk konečně dostane nějakej nápad. A autenticita tim vůbec utrpět nemusí, pořád to může bejt nezkreslenej výsledek nějakejch vzpomínek na něco, resp. někoho. :)
28.03.2020 03:24:08 | Nikotin
Jojo,moc děkuju, vím, že máš pravdu. A Tvoje básně jsou nádherný, bylo příjemný si je večer číst.A zvláštní. Některé myšlenky byly hodně podobné Georgovým..
28.03.2020 10:15:33 | Dája K