V moři lidském lokl jsem si černě
Špína tak na duši ulpěla
Hned se cítím docela mizerně
Nesmím dav držet si u těla
Pole falše přede mnou rozkvétá
Upřímné pomluvy za zády
Alergie moje snad stoletá
Na lhaní na závist na zrady
Rudé oči a srdce oteklo
Přes tu spoušť naději nevidím
A že všude okolo je peklo
Chci být sám daleko od lidí
Dav - to je vlastně tupé stádo, většinou kruté. Davu se vyhýbám.
20.03.2020 15:59:43 | Donne
Doktor Galén by mohl vyprávět...
20.03.2020 16:59:19 | R.K.
Jo. Někdy ta mezera mezi mnou a lidmi je nouzovým řešením. Nejvíc argumentem k činu je marnost, marnost.
19.03.2020 23:14:10 | šerý
Být od lidí dál, pro udržení své rovnováhy,
jenom chválím.
Vždyť zmatky a chaos nikdo nepotřebuje.
Snad být víc s těmi,
kterým, opravdu důvěřuje. -)
19.03.2020 19:26:31 | jenommarie
Tak tak:) Když jsem to kdysi psal, ani jsem netušil, jak se mi to splní, teď v této době...
19.03.2020 19:44:35 | R.K.
;-) no jo, některá slova zní a mají jinou váhu i v jiných časech.
19.03.2020 20:01:45 | jenommarie