Jaro bez hranic

V malém příhraničním městečku
kde Krkonoše padají
volným pádem do Polské země
na jehož špicích
jež jsou jak kornouty
se zmrzlinou
leží stále kopečky sněhu

V údolí ale jaro
v plné kráse
odhaluje pestrý plášť
plný květů
a barev
za něhož by se
nemusel stydět ani toreador
jenž v aréně se
bije s býkem

Den hubne pod vahou
tonážní noci
jež se ale blíží
baletními krůčky
jako by vážila méně než
pápěří ze střemchy

Jaro ale nezná hranic
to vždy bude
těšit bez kontroly
každého
kdo si řekne o pozornost
kde netřeba celníků
a zbytečných canců