Strohá nedokonalost

Cesta zla ze všech stran lemována jezt spokojeností a chtíčem,
volba na nás, jak rozsudek na soudci stojí.
Přijmout nenávist, a projít si vlastním linčem,
nepřijmout osud, ovce, co se ostří bojí.

Síla tvá tě neuzdraví dvakrát,
lidské ego vysmívá se Bohu.
Pro poctivé nezbude tu poklad,
přebrodit na druhou stranu břehu.

Voda v řece záhy trochu stoupá,
dokonalost má však v oknech mříže.
Skrze studený vítr planě fouká,
už teče do bot, a kasař zvedá číše.

Opět bych se chtěl nadechnout,
Bůh mě ale vidí k sobě blíže.
Nechtěje nechat se dopadnout,
odlétá moje duše výše.