Společnice

Anotace: Taková lehce drsnější báseň o životě společnice.

Letní žhavá noc nasycena chtíčem,
Saténový korzet, punčocháče z hedvábí,
Stud v sobě uzamykáš klíčem,
Předvádíš své kypré půvaby.

Hanbu nezakryješ pláštěm noci,
Ze sebe nedokážeš smýt špínu,
Každý den končíš po půlnoci,
Polykáš nekonečnou vinnu.


Bývalá jsi nedotknutelná dívenka,
Propadla ses až na okraj společnosti,
Pro muže jsi na hraní panenka,
V žaludku odpor, vědomí plné zlosti.

Prodáváš se jak laciná atrapa vášně
Oplzlé doteky hodiny drhneš do krve,
Své tělo nabízíš prostopášně
Ani nevíš, kdy to bylo poprvé.

Rudá rtěnka vykřikuje noblesu,
Uvnitř jsi však rozežraná hanebností,
Mají v tobě děvku i komtesu,
Oddaná jsi na všechny perverznosti.


Slzy ti tančí každý večer, když usínáš,
Oprýskané zbytky emocí chřadnou,
Nechutné praktiky ze srdce proklínáš,
Vnitřní síly postupně vadnou.

Blankytná mohyla drásá tvé spaní,
Lidskost odtrhla se z tvého bytí,
Pochodně naděje prostíráji tvé přání,
Jsi jako zlatá muška, zachycena v síti.


Bázeň zahryzává se do tvého nitra,
Už nechceš být bohyni slastí,
Dekadentní obrazy zdobí uplakaná jitra,
Tvůj vesmír houpe se nad propastí.


Zahyneš v popelu, však zrodí se nová duše,
Jako bájný Fénix, posel nového života,
Věř na nové začátky, věř své predtuše
, poklidný žití už je tvá jistota.