Anotace: (*květen 2020) Vznikla zcela spontánně při cestě domů...s jakou úlevou jsem nechávala za zády "tu šeď"...s jakou radostí jsem hleděla do zelených korun a jak moc jsem toužila vrhnout se do jejich bezpečného a laskavého prostoru...a zůstat...
Ujíždím
z toho
neosobního
dusivého
betonu...
Vítá mě
zelená náruč
Mám chuť
se do ní vrhnout
Obejmout ji
jako dávného přítele
Pevně
S láskou
a nechat se přikrýt...
Tak,
aby mě nikdo nenašel

17.06.2020 23:06:21 uživatel smazán
Majdi krásná a plně jsem se vcítila, do Tvých jemných veršů.
Přišla ke mně v pravý čas, v pátek večer jedeme na naši chaloupku. JAK JÁ SE TĚŠÍM, AŽ VYZUJI BOTY a budu až do neděle chodit bosá.
..ST..
20.06.2020 14:35:39 Majda
Věděla jsem, Jaruško, že Tobě se bude zvlášť líbit :-)) Moc Ti děkuji za milá slůvka!! Přeji Ti, ať si chaloupku užíváš plnými doušky!! :-*
17.06.2020 14:24:55 Marten
...my rodilí velkoměšťáci to máme stejně...jen jezdíváme ne domů, ale z domu...ven...;-)
20.06.2020 14:34:32 Majda
:-)) JJ, to velmi dobře znám... jsem také rodilá velkoměšťačka :-D O to víc si teď užívám, že do velkoměsta dojíždím jen za prací...:-)
17.06.2020 00:47:12 jenommarie
Ten pokoj a klid z ní přímo dýchá Majdi. ;-) *ST
16.06.2020 23:16:33 Emily Říhová
Obejmout svět a nechat se obejmout,
tiše vytratit se, s přírodou splynout... :)