Ustlaný dech

po noci přestalo se kolébat

a ranní nebe jako dítě pláče

jeho odlesk tváře slepilo zem

a ustlaný dech jde do plic probuzeným

tak ustlaný

že ani koruny bez králů se nepohnou

obehnané listovím

tak ustlaný a bez kolébání

že i my bychom chtěli křičet

křičet s neštěstím

že nahoru se nepláče

a že pod námi už uši nejsou

aby naslouchaly

Přečteno 453x

Tipy 16

Poslední tipující: mkinka, Amiradi, Vivien, Roser, šerý, Kapka, vojtěška, Frr, Majda, jenommarie

Komentáře (10)

Komentujících (7)

Komentáře

21.06.2020 22:05:15 Vivien

Ustlaný dech, jak živá a mrtvá voda ..

21.06.2020 21:42:22 Roser

Velmi zvláštní a hezké dílo (=

21.06.2020 21:18:44 šerý

JO!*

22.06.2020 00:38:58 Náladový básník

Jo!

21.06.2020 18:10:19 Kapka

Pěkný...

21.06.2020 13:49:51 Majda

Krásné dílo! :-)

21.06.2020 13:53:00 Náladový básník

Děkuji!

21.06.2020 13:44:56 jenommarie

To se mi moc líbí
a ukládám si jí.
Opravdu dojala
..to nahoru se nepláče
a...*ST ;-)

21.06.2020 13:49:10 Náladový básník

Děkuji!

21.06.2020 16:05:23 jenommarie

;-)

Uživatel