Návštěvnost
Při procházce
Při procházce
Anotace: Taková hřbitovní
Nebo spíše živý mezi mrtvými.
Tabák z dýmky krásně voní,
snad zbude čas i na rýmy.
U náhrobku kamaráda
píšu lechtivá písmenka
Mluvíme spolu o volném slohu,
směje se mým myšlenkám.
Je tu krásně, klid na básně,
mrtví jsou tiší docela.
Chtělo by to trošku světla
neb svíčka ho moc nedělá.
Procházení po hřbitově,
není zrovna vhodný tip.
Málo kdo si uvědomí,
že brzo tam bude hnít.
Až v noci tam zavítáte
zdravte známé i neznámé.
Nevíte jistě za jak dlouho
se tam s nimi potkáte.
Komentáře (16)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskNo jsou to místa odpočinku...raději nechávat, i když jich pár člověk takto navštěvuje;-)
10.07.2020 13:17:37 | jenommarie
já kdysi spala na hřbitově v době temna :)
09.07.2020 20:17:02 | xoxoxo
Já naposled před pěti lety a střízlivý;-)
09.07.2020 23:24:30 | Eru Alonnar
...takové klidné místo...jako dítě jsem si tam hrál...;-)
09.07.2020 16:36:55 | Marten
Jako dítě jsem tam chodil s babičkou a z nudy psal vzkazy do písku :)
09.07.2020 16:49:55 | Eru Alonnar
...já tam chodil sám...měl jsem to přez zeď...;-)
09.07.2020 16:57:04 | Marten
Já bydlím u hřbitova, pracuju stale kolem jezdím ale hrobník nejsem:-D
09.07.2020 17:12:34 | Eru Alonnar
Když na hřbitov občas zabloudím,
na hrob položím pár kopretin,
dvě snítky k sobě svázané,
i když je jméno neznámé...
09.07.2020 15:42:57 | Emily Říhová
Já k jednomu hrobu chodím dát,
jen tři sirky svázané na třikrát
vlasy které ještě mám
tak pořád s ním si připadám
zas spolu a nikdy sám
bráško stále tě v hlavě mám.
09.07.2020 16:35:59 | Eru Alonnar
Snad každý z nás má nějaký svůj rituál,
by smířil nás s tím,
že život nejen dával, ale i bral...
09.07.2020 17:38:02 | Emily Říhová
Hm. Já nespočinu, jen budu v činu a proměním se v sýkoru. Jak můj otec, když přijdu, usednu rodinné hrobky a u té kopky předlouze budu pozorovat příchozí... a účastně, tiše, jak hřbitovní pieta píše. Možná ve volátku verše pohlídám. Té radosti v smutku, že přítomná krev mé krve... v pokleku s rovnou páteří vše ustojí. Odejdou a já zůstanu. Budu opět čekat. A voničku dobromyslu na pomníčku, černé smečky větrů roztrhají... v novou paměť.
Krásné a inspirativní k ozvěně, to máš*
09.07.2020 12:47:01 | šerý
Děkuji ti milý barde, rád řekl bych ti, závidím ti parde mít tak skvělou představu.
Až umře jednou to mé tělo, bude vše mé zapoměno a má duše peklu propadne. Budu se vařit v té horké lázni, myšlenky zazdít a poté se zbláznit.
Dokud konec světa nenastane.
Už teď říkám hoď sem rundu a napiš to na mě Satane.
09.07.2020 16:29:15 | Eru Alonnar
Při procházce se mi vybavilo Hřbitovní kvítí:
Nevíš, kde zde přítel leží? - Čím byl?
Čím měl býti, blázne, - člověkem!
A jak umřel? - Puklo mu jen srdce,
že mu oplatila lásku nevděkem!
A kdy skonal? - Není dávno tomu!
Kde by asi ležel, nevím víc;
neboť věřte, kterým srdce puklo,
že jich leží tuto na tisíc.
Eru, hřbitov je vidím paradoxně místem odpočinku nejen pro nebožtíky, když tě takto při procházce inspiroval. Pravda, též občas "spočinu".
09.07.2020 09:39:30 | Vivien
Milá Viv co na to říci, děkuji.
Na hřbitovy chodím rád holt jsem asi divný chlap.
Ale třídit myšlenky někde u vody, to se mi tedy vůbec nehodí.
09.07.2020 16:12:57 | Eru Alonnar
Zajímavý, jednou se všichni potkám, neboj :o)
09.07.2020 09:30:05 | Crazymike
Miku toho se bojím neb taková sešlost se na hřbitov nehodí:)
09.07.2020 16:09:07 | Eru Alonnar