Věnováno k životnímu jubileu

Anotace: ...paní Aničce

To muži ještě chodívali jako ze žurnálu
k obleku měli rukavice ba i bílou šálu
dívkám se dvořili – posílali modrá psaníčka
právě v této době přišla na svět Anička

Rodiče byli za černookou dívku tuze vděční
doma už měli Zdeňka - pak se jim zachtělo slečny
po třech letech, do třetice, narodil se bratr Jan
stejně jako Anička, byl Zdeňkem, vzorně vychován

Zdeněk byl trpělivý na sourozence velmi dbal
tváře i ruce jim myl, husté vlasy pracně rozčesal
ale i rozvážného člověka únava časem udolá
hřeben jednou zmizel a Jan s Ankou byli dohola

Podobně jako Hrabal měla i Anička to štěstí
bydlet v pivovaru kde sládek zlatavý mok pěstil
doslova to pivo hýčkal v obrovských měděných kádích
ve vlhkých zdech z režných cihel - tam prožila své mládí

Černovlasá dívenka si uměla opatřit i obnos
sbírala tmavé láhve od piva a za jejich odnos
získala korun českých právě takový dostatek
aby měla velkou zmrzlinu v kornoutu z oplatek

Ve čtrnácti jen málokdo opouští domov beze strachu
ne tak Anka, ta zářila, když jela k Adršpachu
učení ve škole bylo sice více nežli dosti
ale i tak zbyla spousta času na radosti

Lecčemu se dospívající dívky v učení naučily
obstát v kolektivu - pomoci tomu kdo pozbyl síly
a pak ta příroda divoké hvozdy vítr ve větvích
majestátní pískovce ohně, kytary a smích

Rodiče Aničky stavěli v Neplachovicích dům
pomáhala, kde se dalo bratrům, také rodičům
práce šlechtila - ale člověk musel mít i zábavu
po směně v LENASU s Annemarií opustily Opavu

Na své poprvé se pamatuje nejvíc - nutno říci
osudové setkání s Janem bylo ve Štěpánkovicích
po jisté době škádlení a zdánlivého nezájmu
vzplála láska - ta co byla zprvu skrytá, potajmu

Jak praví klasik – účel ten často prostředky světí
krátce po svatbě přišly na svět celkem čtyři děti
nastala potřeba rozšířit dům o další pokoje
tak aby byl každý ve svém útočišti spokojen

Anička svou pílí, pracovitostí i nasazením
dbala o dům, o dobytek, našla si čas i na sázení
a přitom všem si zachovávala štíhlou postavu,
za to vše mohl manžel Jan, nahlas velebit Opavu!

Potom co všechny své děti příkladně vychovala
hledala práci, které by se dále věnovala
a v místní škole, často, až do doby, než se setmí
uklízela po dětech - byla neustále s dětmi

Svou lásku obětavost a velké srdce milá Anička
mohla láskyplně věnovat – nově jako babička
po léta rozdávala radost svými koláči
na její um v oboru jen tak někdo nestačil!

Co práce zastala – z toho sousedkám lezly oči z důlků
není divu, že si občas s Milchen dopřály i půlku
o rady žádaly sousedky i po úklidech v kostele
po doušcích pálenky plakaly ženy ba i andělé

Milá Aničko!

Jakoby to bylo včera - přesto je to osmdesát let
kdy na dvoře pivovaru stálo děvče jako květ
s černými vlasy - nezvyklého temperamentu
co dávalo najevo světu – ZPOZORNĚTE JSEM TU!

„VÍME O TOBĚ A MÁME TĚ VŠICHNI MOC RÁDI!“