Dnešek o zítřku

Naděžda kouká na mě z natržený fotky,

v láhvi se krčí ještě poslední hlt vodky,

S Voloďou pomžourávám do paprsků jitra,

každý z nás ví, že zítra nemusí být zítra.

Jazykem slíznu vločku z rozpraskaných retů,

mezi ně vložím ubalenou cigaretu,

zahnat ten divný pocit, co se dere z nitra,

že dnes je dnes a zítra nemusí být zítra.

Vajgl se vznesl jako bratr od světlušky,

je cítit olej mojí nové strojní pušky,

dělat si naději není věc příliš chytrá,

že dnes je dnes to víme, bude ale zítra?

Náhle se ozve jedno táhlé zapískání,

posunout přilbu a vzít pušku do svých dlaní,

kupředu, vpřed! nám velí ňákej panák z vnitra,

a dnešek napoví, zda bude taky zítra.