V úprku času

V úprku času mi trní protrhlo kůži
a rudá stružka stekla do listí,
Pověz, kdo komu život dluží?
Jak bezbranní jsme, jak nejistí?
Myslíš, že trnky čekají na první mrazy?
Na mrazy trpké jak dcery bez otců?
O osudu sen mě přepad jak kořist v mlází
a v dáli je slyšet jen poslední štěkot psů.