Pověst

V pilíři Karlova mostu u sochy Bruncvíka,
tajně byl zazděn meč, co nám už nic neříká.
Znám jednu krátkou pověst, takto je líčená:
až bude země česká nejvíce sklíčená,
sejde se mocné vojsko pod horou Blaníkem.
Bruncvík, ten bude chybět. Však před jeho pomníkem,
zakopne bílý kůň knížete Václava.
Každý z nás asi tuší, to často se nestává,
v tom místě se však zjeví meč výše zmíněný.
Ten Václav vezme za svůj a pak v boji raněný,
vyřkne tu větu známou s tím mečem nad hlavou.
Meč pak vykoná své hromadnou popravou,
nepřítel země české bude tak poražen.
Vzkvétat pak bude toto království krásných žen.

Jedno mě ale děsí, jak řekl Cimrman,
už se nám přece stalo, že nepřítel z pěti stran,
na obrněných koních vnikl nám do kraje.
Blaník však tehdy mlčel, odpověď nemaje,
hvězda nám potom vládla mnoho let nad hradem.
Může být ještě hůř? Snad. Až zemi rozkradem.
Pak zbývá už jen málo. Jímá mě panika,
co když už někdo vykrad zbrojnici Blaníka?