Touha

Touha

Spánek touhy probudil se s nářkem

k nevolnictví.

Hleděl, ale neviděl nic z dálek,

jež si vysnil. Prázdnem k netouze hnán,

touží hříchstvím

milovat sen, i když nepožehnán.

Ale koule hudby tíží tolik

radost z ticha.

Z kterého se spánek touhy zrodil.

Mluvil ve tmě s limbem, přesto mlčel;

jako kniha,

v které příběh ztratil – ztratil účel.