Úzkosti

Anotace: Volně na motivy nedávné minulosti...

Bije mi srdce jak malému dítěti,
do minuty v klidu tak ke stodvaceti.
Ačkoli necítím fyzické bolesti,
stále jsem spoutána provazy k pelesti.

Nemůžu dýchat a nemohu vstát.
Je tady někdo, kdo mě má rád?
Nemůžu mluvit, mohu jen brečet,
Hluboko ve mně něco chce ječet.

Křičí a volá, dělá mi bolu...
Copak mám skončit na Neurolu?

Nikdo mě nevidí, neslyší, nezná.
Situace taková je vcelku běžná.
Snad duši mi zašije bílá niť režná.