Zakletá princezna

Za tenkou hradbou arogance
natřenou barvou jistoty
Ukrývá se otřesená princezna,
co nese jméno Ty

Bojí se světla, bojí se tmy
a tak při tlumeném svitu svíček
Urputně hledá své My
V záplavě okrasných kliček

Nechce být sama v pokoji bez oken
ale víc se bojí, co mimo něj číhá
Proto raději nechodí ven
Drtí ji strachu svého tíha

Oděná v úzkostném hávu
Kráčí chodbami sebelítosti
Ztracená ve svých myšlenkách
Čeká, kdo z hradeb ji vyprostí

Princezna zakletá svou myslí
Čeká v hradbách celé věky
Žádný princ však nepřijde
Musí odejít sama

A ty bys měla jít taky...