Život mi proplul mezi prsty
s postupem času mě to mrzí
nevrátím už to nikdy zpátky
život mi utekl zadními vrátky
teď každý večer nad vším bádám
slané slzy očím nerada dávám
kdyby to šlo udělám vše jinak
ale nejde to musím si zvykat
život je občas více hořký
pak se z některých stávají trosky
on dokáže si dlouhé chvíle hrát
jak na něho chtěla bych znát
bojuji a jen tak se mu nevzdávám
na kolena před ním neklekám
Jako bys mi z duše mluvila. Jen Ti tak trochu závidím, že v Tvém případě, ještě není tak docela pozdě...
10.09.2021 08:31:09 | Jan Kacíř
Tvá životní reflexe je žádoucí. Nedat se a alespoň vítězně povlát* Nejsi v tom sama, ani nám život na zmoudřelou zpátečku necouvá!
04.09.2021 23:10:06 | šerý
Bude zase lépe, moc ti to přeji
04.09.2021 22:01:34 | paradoxy
tyhle stavy mám od dvaceti... čím jsem starší, tím víc vím, že to není pravda..., vydrž, to přejde...:* máš toho jetě spoustu před sebou!
04.09.2021 21:56:06 | Sonnador
Pěkný den ja to ja od 19 kdy jsem to tu chtěla skončit i dopis už jsem měla napsaný díky pejskovi jsem to neudělala a teď už myšlenky jsou tu zas
05.09.2021 10:19:23 | kikin87