Tajemství času

Tajemství času

Zas je tu podzim a slunce klopí víčka

stromy oblékly si hnědý kabátek

pohaslo světlo, dohořívá svíčka

a hodiny přetáčí se zase nazpátek

Ve světnici kamna teplem hladí

od plotny vábí lesní vůně hub

kotě se choulí uprostřed mých dlaní

za okny sviští podzim, dobrodruh

Listí se barví, prší, už je zima

a pošťák sem tam cinkne u vrátek

Nebo to byla paní Meluzína?

však pro ni máme mouky dostatek

Ta brzy zasype i zahrady a sady

když sníh si tiše lehne do polí

jak dlouho ještě zůstaneme tady

to nám však žádná z vloček nepoví