Dobrou

Smetla jsem zbytky viny

ze tvého polštáře.

A pak ti bez mrknutí

pohlédla do tváře.

Řekla, že všechno je tak,

jak se tváří.

A kdybys náhodou

našel vlas na polštáři,

tak je tvůj.

Už prostě šedivíš.

To ten zub času,

dobrou.

Věříš... Spíš.