Kávový lógr

Napospas sevřené duši a snad to nikdo netuší

o mých nutkavých myšlenkách psaných tuší

Napsaných na zamlžená okna mého bytu

se vzpomínkou na tvé dotyky v šerosvitu

Polibky od tebe nechávám doznít na mém těle

které se od té noci ještě celé chvěje

Od výčitek probouzím se k ranní kocovině

nenaplněná láska prý nikdy nepomine

Kávový lógr usedl už na dno sklenice

říkal si, že se to nebude opakovat nikdy více