Podvečer

Podvečer v ložnici zašeptal na ticho

slova kopců, křivek a snů.

Dal jsem ti sbírku mé poezie na břicho.

Dočtu stránku, pak den zhasnu.

 

Ale ty! Jenom ty utíkáš.

Láska páchne tvojí krví.

Abych den zhasnul, odmítáš.

Čti dál básně, smutně povíš.

 

Moje dívko, slečno ženo

ještě není zataženo.

Ještě máme čas,

než nám zbledne jas.

 

Nechci, ne! Raději budu číst

tetování ve tvé hlavě.

Nazpaměť sebe se naučit

nejde - jde to. Tep mi zvážněl.

 

Tepe tu naději básníka

múzo rudých vlasů a snů.

Podvečer spolu nás zamyká.

Tak pojď, zítřek dneska zhasnu.

 

Moje dívko, slečno ženo

ještě není zataženo.

Ještě máme čas,

než nám zbledne jas.