Sobotní dopoledne v putyce

Byl to smutný sobotní den

tramvaje jezdily městem jen.

Tvůj dech se mísil s těžkým cigaretovým kouřem v místnosti

a vlasy ti splývaly podél tvé hezké tváře,

která někdy vypadá, jako od sochaře.

Říkal si, že na Lásku nevěříš

a dopil si čaj, který si nechal louhovat déle, než své promarněné sny.

Jenže já nevěřím zase tobě

a mé vlasy se vlnily mimo rytmus

mají špatný hudební sluch, ale dobrý vkus.

Nejspíš poslouchají Hapku a podivné pouliční umělce.

Když já nevěřím tomu, co říkáš, znamená to, že Láska je?

Začaly tady přicházet manželky, aby si vyzvedly své muže k teplému sobotnímu obědu 

ti muži tady pijí od pátečního večera.

A za čtyři dny bude středa

a my dva?

Nejsme dva už od včera...