Anotace: .....dočasná ztráta paměti....
Píši Ti ztichlá
kol ještě plíží se časný mráz
Země by ráda z nebe pila
vsákla by s vláhou mlhu slzí
stoupavým vanem by stisky tísně
zacelila
vlila by od kořínků Život zas.
A z Ticha
pojivo křehké praská
sesychá v obklíčených srdcích vzlet
prokřehlá Múza neslyšně dýchá
pro dech si sahá v pupenové pole.
Do štěbetavých procitlých rán
šumí si v živé míze soucitné kmeny holé
pernaté Světlo snáší se do zjitřených ran.
Píši Ti ztichlá
chtěla bych dýchat v listech
do trav bych odložila starý Svět.
Do kostřav a ostřic
do bojínků,pýrů
i svéřepů a třeslic
do Tomky vonné,Smělku
a taky do Rosičky krvavé.Ten starý Svět.
Hřál by na ramenou Hory
čistý sluneční pléd.
24.04.2022 11:44:12 Malá mořská víla
Hřeješ stejně jako Tvůj sluneční pléd... když se chci zabalit, ztulit do náruče dobra... děkuji za Tvé psaní Jituli.
30.03.2022 22:16:25 Danger
Njn, někomu se stýská a touží po horách a kopcích ... :-)
Líbí, je to tvůj rukopis, jen někdy máme své oblíbené verše co se opakují, ale mě se neohrají, když je to tak hezky zabaleno :-)
31.03.2022 20:48:21 jitoush
Njn,pravdu díš..........tak snad se stesk podaří uchlácholit a touhy naplnit..../úsměv/.....No a opakování je Matka moudrosti....Ji./úsměv/
....Je hezké,že jsi sem vklouzl...
26.03.2022 18:42:47 Jarunka
Jak krásně prosvětlená je Tvá báseň.
Bylo mi velmi milé ji číst Jituško.
31.03.2022 20:44:34 jitoush
.....Přeji si "prosvětlovat"....děkuji Jaruško a krásně se měj tam,kde teď jsi......Ji./úsměv/.....tam zcela jistě budeš dosytosti "prosvětlena"...
21.03.2022 16:38:54 Lůca
Krásné. Připomnělo mi to, kolik práce mě čeká na zahrádce a jak se na to těším..
31.03.2022 20:42:17 jitoush
.....Zahrádka je "čaro".....Ráda Tě Lůci vidím mezi svými řádky....Ji./úsměv/
14.03.2022 09:15:07 Sonador
a síla tichého poznání... chlad starého světa vyhání...
nádherná* ...šup s ní do oblíbených:)
31.03.2022 20:40:57 jitoush
....Tušila jsem,že uvidíš i něco pod tím,v náznaku mezi řádky....děkuji za srozumění.....Ji./úsměv/.....díky,že si oblibuješ...
13.03.2022 18:52:08 umělec2
Když jsem přečetl komentář od Šerý musel jsem ještě jednou pro lepší vjem. Ahoj
31.03.2022 20:33:04 jitoush
.....Jo,Jo...Šerý je Mistr slova nejen v básních,ale i v komentářích....Ji.
13.03.2022 17:20:21 šerý
No tedy* Krásná a ty nejkrásnější z veršů, nebudu kvůli vytržení z kontextu krásné srozuměnosti vypichovat. Mistrně dokážeš v básni odestlat prostor k útěše mysli. Sebe citná naléhavost Tvého vidění, se i v této básni projevuje nenásilně, a o to, s přesvědčivějším ůčinkem na čtenáře. (Možná je v tom zakletý ten dar poetické lehkosti vyjádření básníka?)
Povšiml jsem si, jak často v tvorbě užíváš slova "Světlo." Hm, jistě dost magické slovo, které tak vystihuje čistotu vědomí, prozření a sílu K životnímu obzoru. V lučních stéblech a povoňěk lučního kvítí... ach, jak dokázali nazvem naši předkové vložit do slovesnosti "prozaické prožitky" životů. A čeština... tak mnoho tvárná a krásná ve významech.
Jsem tebou procítěn, Jiuško. Bravo, Bravo! Jako bych si k sobě rozkliknul klávesou sluneční závan plédu, ze zdejšího povedeného vyústění tvé poezie.
Díky, za potěchu od oka... k duši*
31.03.2022 20:31:35 jitoush
...Tvůj koment,Šeráčku milý je učiněná povoňka.....a jak se ochlazuje,tak si představuji o to víc onen sluneční pléd....nejen na ramenou Hory....Ji./úsměv/...Tvá slova jsou sama o sobě hřejivá a Světlem sdílení světélkují.....děkuji...
13.03.2022 15:37:25 uživatel smazán
Děkuji.
Píši Ti, ztichlá bídným smutkem; kol ještě plíží se mrzutě časný mráz. Země by ráda rozkoš z nebe pila, vsákla by s vláhou mlhu šťastných slzí stoupavým vanem by stisky nedočkavé tísně zacelila, vlila by od kořínků veselý Život zas.
A z Ticha pojivo křehké praská, sesychá v obklíčených srdcích nedobytný vzlet, prokřehlá Múza nadějí neslyšně dýchá, pro dech si sahá v pupenové pole, do laskavě štěbetavých procitlých rán šumí si v živé míze soucitné kmeny holé, pernaté Světlo snáší se do zjitřených ran.
Píši Ti ztichlá, chtěla bych s tebou dýchat v listech, do trav bych odložila starý Svět. Do klidných kostřav a rozumných ostřic, do bojínků moudrosti, pýrů vědění i svéřepů a třeslic; do Tomky sladce vonné, Smělku střídmě štíhlého a taky do Rosičky, duše krvavé. Ten starý Svět.
Hřál by na ramenou i té nejmenší Hory, čistý sluneční pléd.