Tiché listy 2
Tiché listy 2
Píši Ti ztichlá
kol ještě plíží se časný mráz
Země by ráda z nebe pila
vsákla by s vláhou mlhu slzí
stoupavým vanem by stisky tísně
zacelila
vlila by od kořínků Život zas.
A z Ticha
pojivo křehké praská
sesychá v obklíčených srdcích vzlet
prokřehlá Múza neslyšně dýchá
pro dech si sahá v pupenové pole.
Do štěbetavých procitlých rán
šumí si v živé míze soucitné kmeny holé
pernaté Světlo snáší se do zjitřených ran.
Píši Ti ztichlá
chtěla bych dýchat v listech
do trav bych odložila starý Svět.
Do kostřav a ostřic
do bojínků,pýrů
i svéřepů a třeslic
do Tomky vonné,Smělku
a taky do Rosičky krvavé.Ten starý Svět.
Hřál by na ramenou Hory
čistý sluneční pléd.
Komentáře (25)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Hřeješ stejně jako Tvůj sluneční pléd... když se chci zabalit, ztulit do náruče dobra... děkuji za Tvé psaní Jituli.
24.04.2022 11:44:12 | Malá mořská víla
Nosíš v sobě čarokrásnou zahradu a snad tisíce jmen, jež všeptávají krásu
04.04.2022 00:04:47 | Akrij8
Njn, někomu se stýská a touží po horách a kopcích ... :-)
Líbí, je to tvůj rukopis, jen někdy máme své oblíbené verše co se opakují, ale mě se neohrají, když je to tak hezky zabaleno :-)
30.03.2022 22:16:25 | Danger
Njn,pravdu díš..........tak snad se stesk podaří uchlácholit a touhy naplnit..../úsměv/.....No a opakování je Matka moudrosti....Ji./úsměv/
....Je hezké,že jsi sem vklouzl...
31.03.2022 20:48:21 | jitoush
Jak krásně prosvětlená je Tvá báseň.
Bylo mi velmi milé ji číst Jituško.
26.03.2022 18:42:47 | Jarunka
.....Přeji si "prosvětlovat"....děkuji Jaruško a krásně se měj tam,kde teď jsi......Ji./úsměv/.....tam zcela jistě budeš dosytosti "prosvětlena"...
31.03.2022 20:44:34 | jitoush
Krásné. Připomnělo mi to, kolik práce mě čeká na zahrádce a jak se na to těším..
21.03.2022 16:38:54 | Lůca
.....Zahrádka je "čaro".....Ráda Tě Lůci vidím mezi svými řádky....Ji./úsměv/
31.03.2022 20:42:17 | jitoush
a síla tichého poznání... chlad starého světa vyhání...
nádherná* ...šup s ní do oblíbených:)
14.03.2022 09:15:07 | Sonador
....Tušila jsem,že uvidíš i něco pod tím,v náznaku mezi řádky....děkuji za srozumění.....Ji./úsměv/.....díky,že si oblibuješ...
31.03.2022 20:40:57 | jitoush
Když jsem přečetl komentář od Šerý musel jsem ještě jednou pro lepší vjem. Ahoj
13.03.2022 18:52:08 | umělec2
.....Jo,Jo...Šerý je Mistr slova nejen v básních,ale i v komentářích....Ji.
31.03.2022 20:33:04 | jitoush
No tedy* Krásná a ty nejkrásnější z veršů, nebudu kvůli vytržení z kontextu krásné srozuměnosti vypichovat. Mistrně dokážeš v básni odestlat prostor k útěše mysli. Sebe citná naléhavost Tvého vidění, se i v této básni projevuje nenásilně, a o to, s přesvědčivějším ůčinkem na čtenáře. (Možná je v tom zakletý ten dar poetické lehkosti vyjádření básníka?)
Povšiml jsem si, jak často v tvorbě užíváš slova "Světlo." Hm, jistě dost magické slovo, které tak vystihuje čistotu vědomí, prozření a sílu K životnímu obzoru. V lučních stéblech a povoňěk lučního kvítí... ach, jak dokázali nazvem naši předkové vložit do slovesnosti "prozaické prožitky" životů. A čeština... tak mnoho tvárná a krásná ve významech.
Jsem tebou procítěn, Jiuško. Bravo, Bravo! Jako bych si k sobě rozkliknul klávesou sluneční závan plédu, ze zdejšího povedeného vyústění tvé poezie.
Díky, za potěchu od oka... k duši*
13.03.2022 17:20:21 | šerý
...Tvůj koment,Šeráčku milý je učiněná povoňka.....a jak se ochlazuje,tak si představuji o to víc onen sluneční pléd....nejen na ramenou Hory....Ji./úsměv/...Tvá slova jsou sama o sobě hřejivá a Světlem sdílení světélkují.....děkuji...
31.03.2022 20:31:35 | jitoush
Děkuji.
Píši Ti, ztichlá bídným smutkem; kol ještě plíží se mrzutě časný mráz. Země by ráda rozkoš z nebe pila, vsákla by s vláhou mlhu šťastných slzí stoupavým vanem by stisky nedočkavé tísně zacelila, vlila by od kořínků veselý Život zas.
A z Ticha pojivo křehké praská, sesychá v obklíčených srdcích nedobytný vzlet, prokřehlá Múza nadějí neslyšně dýchá, pro dech si sahá v pupenové pole, do laskavě štěbetavých procitlých rán šumí si v živé míze soucitné kmeny holé, pernaté Světlo snáší se do zjitřených ran.
Píši Ti ztichlá, chtěla bych s tebou dýchat v listech, do trav bych odložila starý Svět. Do klidných kostřav a rozumných ostřic, do bojínků moudrosti, pýrů vědění i svéřepů a třeslic; do Tomky sladce vonné, Smělku střídmě štíhlého a taky do Rosičky, duše krvavé. Ten starý Svět.
Hřál by na ramenou i té nejmenší Hory, čistý sluneční pléd.
13.03.2022 15:37:25 | Slav Milo
