Večerní splín
Večerní splín
Samota po zdech eseje píše,
pod kůži vpíjí se zoufalství pach,
s večerem vkrádá se pomalu, tiše,
do srdce, do duše, úzkost a strach.
V předzvěsti noci plíží se stíny,
čas kape jako černý tér,
výčitky svědomí, pocity viny,
životu ztrácí se cíl a směr.
A každý nádech bolí, jak by snad
ti plíce vlci chtěli roztrhat!
Krkavci zmaru v myšlenkách krouží
a naději zvoní klekání,
když srdce se samou bolestí souží
těžko je věřit na svítání!
Autor Nazarian, 09.07.2022
Přečteno 256x
Tipy 15
Poslední tipující: Stanislav32, šerý, Kan, ukrytá v máku, Fialový metal, mkinka, CULIKATÁ, Marten, Frr, Petr27, ...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
09.07.2022 17:06:39 mkinka
Super styl. slova jako duha. Jazykově velmi obratné. Obsahem mi to velmi sedlo.
Též mám často splíny.
09.07.2022 11:29:08 uživatel smazán
Moc dobře popsaný svírající splín .. naštěstí to svítání vždy přijde.. i když v něj někdy nevěříme... stejně jako Boží milost :)
