Večerní splín
Večerní splín
Samota po zdech eseje píše,
pod kůži vpíjí se zoufalství pach,
s večerem vkrádá se pomalu, tiše,
do srdce, do duše, úzkost a strach.
V předzvěsti noci plíží se stíny,
čas kape jako černý tér,
výčitky svědomí, pocity viny,
životu ztrácí se cíl a směr.
A každý nádech bolí, jak by snad
ti plíce vlci chtěli roztrhat!
Krkavci zmaru v myšlenkách krouží
a naději zvoní klekání,
když srdce se samou bolestí souží
těžko je věřit na svítání!
Autor Nazarian, 09.07.2022
Přečteno 217x
Tipy 16
Poslední tipující: Stanislav32, šerý, Kan, ukrytá v máku, Fialový metal, mkinka, CULIKATÁ, Marten, Frr, Petr27, ...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Super styl. slova jako duha. Jazykově velmi obratné. Obsahem mi to velmi sedlo.
Též mám často splíny.
09.07.2022 17:06:39 | mkinka
Moc dobře popsaný svírající splín .. naštěstí to svítání vždy přijde.. i když v něj někdy nevěříme... stejně jako Boží milost :)
09.07.2022 11:29:08 | Narra
