Nespánek

Lampička v okně
prvního patra rozvícená
v době kdy
oči živých už spí

Ulice časem ztichlé
a známá tíha
na hrudi dlí

Slova za zuby tlející
tráví vroucí krev
a v hlavě
nepřípustný řev

Potlačené slzy
klestí si cestu
na povrch
když tiše sedím
nad propastí
vytoužené neexistující
dokonalosti