Podzim ve zbroji

Dávno květ hlohu
bojácně odkvetl
na konci jara
a teď najednou
léto skládá zbraně
zatímco čepel války
bodá do lidských srdcí

Když mraky mají
slzy na krajíčku
a kapky kanou
z plného okapu
do dřevěného sudu
zatímco léto sedlo na vějičku
zlomyslnému podzimu

Stoletý podzim se
propadl prohnilou střechou
do studené stáje
ve které koním startují
křídla dechu
z horkého chřípí
jen ocelový zvon
z kostelíku na náměstí
klátí se ve větru
jež se do něj opírá