Jablko z ošatky

Vzal jsem z ošatky
zralé jablko s vůní podzimu
zatímco na staré jabloni
listí krvácí
jako by déšť větve bičoval
koňskou žíní

Celé léto slunce cinkalo
jehlicemi paprsků
do jabloní
černá zrna z jadřince
připomínají ďáblovy slzy,
které mne přemlouvají
na cestu z ráje

Z proutěné ošatky
vyletěl nenasytný mol,
jenž na jablko dostal chuť
teď po bytě hledá
přezralý plod hříchu
však žádný v proutí nezbyl
a tak opilý šťávou
zmateně kmitá křidélky