druhý týden doma

pocit, že s nikým nepláčeš tolik
jako se mnou - 
že stačí jen se přiblížit ke kočárku
nebo tě špatně přiložit k rameni -

že cítíš mou nejistotu
podpořenou kolemrodinou
jejich radami měnícími se 
podle situace

to pak tak nějak
mimo realitu
když zavřu oči
slyším tě
i když zrovna
potichu
když zavřu oči
chci se vrátit 
k momentům
ve kterých tě cítím

ještě blíž než jsi