Zvon

Zvon

Jsem zvon, co puklo mu srdce,
to bije do mých stěn přece,
otlouká duši mou z nitra,
nevím, zda dožiji jitra.

Srdce je puklé a bolí,
z mých stěn se smutně kov drolí,
ze srdce láme se síla,
jež ráno oči otvírá...

Vím, že se mi srdce rozletí,
chci však žít bez strachu z obětí,
odháním zvoníky pryč,
ty, které pohání chtíč...

Až srdce zlomí se v půli,
zvoníky proti mé vůli
zasáhne strašlivá tíha,
tíha, jež ve mně se míhá.