BÁZLIVÁ
BÁZLIVÁ
ach ptáčku svobodný
v oblacích živý
jak při zemi ztěžklo už
to naše kdyby kdyby
tvá očka jak světýlka
neztápí se v slze
na šikmé dráze přenesla
strach v neprůhledné mlze
jen v šíleném světě
jen bláznovi zdá se
jak obloha zalehne
jak podusí nás v čase
hej člověče bázlivý
co obav s tebou mává
pochybnost z očí zhasíná
mizí jiskra žhavá
dnes nastav líc políbení
ať štěstí zapomene se
ať láska blízká
zas ve vlasech víská
zas ránem pouští řídítka
námitka?
Poslední tipující: Jarunka, V.N.Losinský, kudlankaW, jenommarie, Emily Říhová, Iva Husárková, Helen Mum, Dreamy, mkinka, Frr, ...
Komentáře (29)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk18.01.2023 08:39:58 jenommarie
Kdopak by namítal?
Však není potřeba
ptáček se posbírá
zazpívá
poutavou, nezbeda
a opět zvedne se
ta těžkost oblohy
srdce se usmívá
..i tady
na Zemi **
Že mi utekla taková pěkná.
Tak..bez obav a víc radosti do srdíčka.
Pěkné dny Vivien*
18.01.2023 09:28:10 Vivien
jé děkuji Maru, no šak, je to o radosti, pro všechny, u kterých to tak třeba momentálně nevypadá ..
13.01.2023 20:08:30 Sonador
ach ptáčku svobodný
a krásný
něžné tvé políbení
básní...
je překrásná Viv*
12.01.2023 14:27:52 uživatel smazán
Líbí líbí, mávám ti a líbám tyto verše listem podzimu *)
12.01.2023 09:56:53 Frr
..Toť kýžený životabudič, Vivien záslužná** ST*
12.01.2023 10:45:00 Vivien
no někdo ty váhy zde musí vyrovnat, ať modrá modrou, díky Frr, šak ty taky umíš přiložit na veselou notečku :-)
11.01.2023 14:41:36 Kaj
Milá Vivien, děkuji, dnes je mi potřebné přesně takové povzbuzení.
Poslední dobou přemýšlím o ptácích jako o potomcích dinosarů. Jako je naším atributem rozum, jejich byla síla. Díky nim i jejich předchůdcům máme ropu, bez které bychom se nehli. Po tom, co nám předali žezlo nad planetou, obdrželi křídla a zpěv. Není to krásné? ...taková protichůdnost vůči síle a ropě... To jsem se ale odklonil od Tvé básně
11.01.2023 15:03:35 Vivien
Já se teď po přečtení taky odklonila, vzpomněla jsem si na Chobotničky z druhého patra, zelená modrej, a tu tak vzácnou prahmotu, ze které z chobotničky (proč tedy ne z dinosaura) pták. Tak vidíš, člověku s fantazií, člověku bez bázně. Povzbuzen literem, jak z pramenu lázně.
11.01.2023 13:57:50 blues
Námitka...nepouštěj lásky řídítka...ač bázlivý nejsem, na mě dost tísnivě stresující.
...Ještě dotaz Vivien.
Měl jsem dojem, že včera jsi tu měla jinou, dokonce provázenou písní J. Pavlici. Po jejím vyslechnutí jsem ji (tu báseň) již nenašel. Mýlím se, nebo to byl ten šílený svět a mně bláznovi se to jen zdálo?
V zrcadle spatřiv svoji líc,
diví se blázen bláznu vstříc,
zas je nás o jednoho víc.
11.01.2023 14:30:30 Vivien
Milý blues, jsi velmi pozorný. Jednak při čtení mé Bázlivé, a zde tě ujišťuju, že ano, další do rodiny bláznů :-) A jednak k mé včerejší - ano, zde jsem se s publikováním pravděpodobně trochu unáhlila, proto jsem ji dala na čas odpočívat, přece jen, ještě se nechystám .. a je na ní myslím i co vycizelovat. Tak aspoň sis poslechl věřím krásnou píseň, její text mě opravdu oslovuje, vůbec Hradišťan a Jiří Pavlica, zrají jak víno, a jejich tvorba je tak nadčasová, že osloví snad každého, a nejen dospělého, i pro děti kolik hravosti v jejich muzice.
Tedy blues, moc děkuji za tvé zastavení, a ať se ti v novém roce vyhýbá vše nepříjemné, drž kormidlo pevně a neboj se občas i upustit, zkušený lodivod má přece pořádnou kotvu :-)
11.01.2023 15:31:39 blues
Milá Vivien, to mi nedělej, připadal jsem si jako cvok. Naposled jsem tvé „blbnutí“ registroval s básní „Naostro“, to jsi stále měnila velikost fota. J.Pavlicu a Hradišťan velmi rád poslouchám, nejraději mám zhudebněnou Skácelovu „Modlitba za vodu“. Zmizení je tedy vysvětleno, děkuji.:-)
Zatím jsem se nezbláznil, to bych musel být blázen.
11.01.2023 15:50:20 Vivien
Předpokládá se, že ve vší úctě teď milý blues napíšu "slibuju", jen, se mnou je to někdy těžké, já neslibuju. Ovšem misku vah vyrovnávám, že jako nejsem žádný strachoprd, co se bojí slibovat, že by pak musel plnit a v horším případě nedej bože slib nesplnil. Řekněme, že tedy v mém případě je to místo slibů fakt, že jednoduše "chci". Anebo nechci. Nechci, aby ses cítil nejistý, z mých naostro :-) velikostí. Tedy napříště budu pozorná a tzv. velikostí namíru :-)
11.01.2023 12:57:48 šerý
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Jen zbabělec ví, kde je jeho adresa.
A v novém roce nový kopec. Jen na človíčku záleží, kam až vyšlápnout nebo si dokonce vegetit pod ním? Čerpáme ze sebe zkušenosti a skoumáme hranice reality. Nebo nás naše touhy překonají a chceme prolétnout vesmírem jako kometa, která bez limitu času proléte si dráhu letu života. Každopádně jen u ní nehrozí tvrdý dopad. Jen se může vesmíru života rozpadnout v nádherné prožitky a vzpomínky. Ale předem se s tím nutné preventivně počítat!
Krásně sis Vivien téma uchopila.* Však vesmír života se stále rozpíná a člověk v něm více bloudí ve svých představách, možnostech a realitě. Někdo má povahu "sladce povidlovou a někdo tvarohovou." A v tom je život také krásný, že si dle chutí a "ceny" můžeme k lásce vybrat - však nutno dodat, někdy je to přetěžké.
Jasně, že máš opět pěnou báseňku. A líbí se mi, jak píšeš a vkládáš myšlenky a hravost. Je radost tě číst*
11.01.2023 14:52:22 Vivien
Tož vítej, můj z nejmilejších, s písničkou jak milou vešels. To já můžu, vždyť víš. Zrovna tak, nebem prolétnout a pak si "při zemi" povegetit. Jak lačním, i přes kaluže nebojím se, vášeň k životu zas polechtat. Jak výstižné, tvé "bez limitu času", jaj ano, to mi chutná a prosila bych přídavek, vesmíre všemohoucí, rozpínej se :-)
Kájo, tys můj trpělivý čtenář a z nejoblíbenějších autorů, a to ti už zůstane, nedá se nic dělat, nějak se s tím popasuj :-)
Děkuju, že k mým vrátkám pokaždé najdeš cestu, maluješ mi tím úsměv na tváři a v očích zas další z barev lipa.
