za tú horú za vysokú

vůbec se nebála smrti

držela stařenku za ruku

jako drží matka své dítě

když má obavu aby nevběhlo pod auto

pevně jej tiskne

drobnou důvěřivou ručku drží ve své

vůbec se nebála smrti

zároveň se jí ale ani nevysmívala

jako když jsi na dosah tajemství

které i přes onu blízkost     přesahuje   uvnitř nesdělitelně

když jste vstoupila do mého pokoje

bylo to jako když vchází slunce      milostivé  teplé

před nímž si nemusím clonit oči     ani klopit  zrak

v rádiu zněla píseň za tú horú za vysokú

hora oné noci měla oči černé          jako uhel

                               a jiskrné        jako touha po setkání